Zvláštní režim DPH pro obchodníka s použitým zbožím

Pokud obchodujete s použitým zbožím, uměleckými díly nebo starožitnostmi, popřípadě pokud uvažujete o jejich prodeji do rukou obchodníka, pak Vás bude jistě zajímat dnešní článek. Krátce si v něm ukážeme, jak funguje tzv. zvláštní režim obchodníka s použitým zbožím, kdy a na jaké zboží lze toto opatření aplikovat.

Na začátku si ale nejprve nastíníme, proč je možnost zvláštního režimu vůbec zapotřebí. Standardně platí, že registrovaný plátce daně dodává určité výrobky či služby, z nichž musí odvádět část hodnoty státní pokladně. Obchodník prodávající zboží zákazníkovi dostává zaplaceno včetně této daně. Státu pak odvádí rozdíl mezi obdrženou a zaplacenou daní. Jakožto plátce DPH pak má nárok na odpočet daně.

Koloběh DPH a dvojí danění téhož

Běžný zákazník, který je koncovým uživatelem, jakožto neplátce nemá na odpočet nárok. A i kdyby byl plátcem, tak konkrétní zdanitelné plnění slouží k osobní spotřebě, nikoli k podnikatelským účelům. Potud je vše v pořádku. Klíčový zlom nastává ve chvíli, kdy se zákazník a nyní již majitel výrobku rozhodne zakoupené zboží prodat dalšímu obchodníkovi (s použitým zbožím). Prodejní cena, kterou zákazník dostane, nebude zatížena DPH, protože zákazník není plátcem. Onen obchodník ale plátcem je, takže pokud prodá použité zboží dalšímu klientovi, musí podle pravidel přiznat daň.

Daňová povinnost obchodníka s použitým zbožím by tedy výrazně vzrostla ve srovnání s daňovou povinností prvního prodejce. V některých případech by tudíž takový postup vedl k dvojímu zdanění jedné a téže věci. To by v určitých oblastech podnikání mohlo vést k narušení svobodného trhu a mělo by to za následek daňové znevýhodnění obchodníků s použitým zbožím. A aby se tito obchodníci dostali do stejného postavení jako jejich konkurenti, v platnost vešla možnost tzv. zvláštního režimu.

V čem je zvláštní a kdy se využívá?

Zvláštní režim dovoluje obchodníkům s použitým zbožím danit pouze marži. Tou se rozumí jen vlastní zisk z prodeje, čili rozdíl prodejní ceny bez daně a pořizovací ceny zboží. Základem daně je pak přirážka snížená o daň z přirážky. Další zvláštností pak je také to, že tento režim není povinný. Vzhledem k tomu, že díky němu nejsou tito obchodníci tak znevýhodněni oproti svým konkurentům, je v jejich vlastním zájmu tuto možnost využívat.

Od soch a známek až po auta

Tento zvláštní režim se týká jen některých obchodníků. Prvním požadavkem je konkrétní daňové plnění, tedy určité zboží. To vymezuje §90 zákona č. 235/2004 Sb. Patří sem například umělecká díla, do kterých lze zahrnout obrazy, malby, kresby, koláže a podobná výtvarná díla, zhotovena zcela výhradně ručně umělcem; dále to jsou rytiny, tisky, litografie nebo plastiky a sochy kompletně zhotovené jedním umělcem.

Dále sem můžeme zahrnout sběratelské předměty jako poštovní známky a ceniny, kolky nebo jakékoli předměty numismatického, archeologického či historického zájmu. Pod pojmem starožitnost se rozumí jiné předměty než sběratelské a umělecké, pokud jsou ovšem prokazatelně starší 100 let.

Především se ale tento obsah vztahuje na použité zboží, které se prodává nejčastěji. Jedinou podmínkou je to, že se musí jednat o movitý majetek určený k dalšímu používání, jehož stav se nezměnil, popřípadě je maximálně po opravě. To znamená, že se nemusí nutně jednat o staré zboží – dokonce může být i poměrně nové. Podstatou je to, aby zboží bylo po předchozím majiteli vhodné k dalšímu používání bez rozsáhlého fyzického zásahu, nebo po opravě. Sem už můžeme zahrnout například automobily, použité oblečení a podobně.

Druhým požadavkem pak je status obchodníka. Obchodníkem, který může využívat zvláštní režim, se rozumí plátce nebo osoba registrovaná k dani v České republice nebo jiném členském státu Evropské unie, která za účelem podnikání dováží nebo prodává výše zmíněné předměty. Ať už jedná na vlastní účet nebo na účet jiné osoby.

Dalším nezanedbatelným požadavkem je dodavatel, který obchodníkovi zboží prodává. Aby obchodník mohl využít zvláštního režimu, pak musí zboží pocházet od osoby, která buď není povinná k dani, nebo která není plátcem a má sídlo v tuzemsku, dále která je osvobozená od daně, či v neposlední řadě také od obchodníka, který již zvláštní režim při nákupu zboží použil.

Zvláštní režim nelze uplatňovat paušálně, protože tím by se značně snížil státní příjem. Tento režim například nelze uplatnit při dodání nového dopravního prostředku z tuzemska do jiného členského státu, protože převod financí v tomto případě vždy podléhá DPH v cílovém státě. Stejně tak to není možné v případě, pokud byl při pořízení zboží uplatněn nárok na odpočet. Obchodník si ale tehdy může odečíst daně u vedlejších výdajů, například opravy nebo dopravy.