Opravnou položkou se (narozdíl od odpisů) vyjadřuje dočasné snížení hodnoty majetku v účetnictví. Opravné položky snižují hodnotu majetku nepřímo. Tvorba opravných položek vyplývá ze zásady opatrnosti. Vede ke snížení hodnoty majetku v účetnictví a zároveň se vykáží ještě nerealizované ztráty. Opravné položky, pokud nemají daňový dopad, nezajímají prakticky nikoho, ani finanční úřad. Proč je tedy tvořit?
Členění opravných položek
- Účetní opravné položky - nejsou daňovým nákladem, lze je tvořit prakticky ke všem druhům majetku kromě peněz a majetku, který je oceněn reálnou hodnotou
- Daňové opravné položky - ty lze tvořit pouze k pohledávkám; více v článku Opravné položky k pohledávkám
Proč se vůbec zabývat opravnými položkami?
Podstatný důvod je, že to vyžaduje Zákon o účetnictví. § 25 odstavec 3 uvádí:
Účetní jednotky při oceňování ke konci rozvahového dne zahrnují jen zisky, které byly dosaženy, a berou v úvahu všechna předvídatelná rizika a možné ztráty, které se týkají majetku a závazků a jsou jim známy do okamžiku sestavení účetní závěrky, jakož i všechna snížení hodnoty bez ohledu na to, zda je výsledkem hospodaření účetního období zisk nebo ztráta.
Pravidla pro tvorbu opravných položek
Opravné položky nesmí mít aktivní zůstatek. Tvoří se na vrub nákladů skupin 55, 57 a 58 a rozpouštějí se ve prospěch nákladů skupin 55, 57 a 58, aby tyto operace nezvyšovaly uměle výnosový obrat. Netvoří se v případě zjištění vyššího závazku, v tomto případě se zvýšení závazku provede přímo na závazkový účet. Dalším pravidlem je, že pokud se k určitému riziku nebo očekávanému ekonomickému neprospěchu vytváří rezerva, není možné současně tvořit opravnou položku.