Zálohy na daň z příjmů

V tomto článku si posvítíme na zálohy na daň z příjmů. Zálohy dokáže šikovný software automaticky (nebo účetní ručně) spočítat, ale jak se k té částce a termínům vlastně dojde? Ukážeme si výši záloh či datum splatnosti, ale kromě toho také termíny a způsoby žádosti o změnu nebo zrušení záloh. Porovnáme, jak se liší zálohy u fyzických osob a u osob právnických. A podíváme se také na to, jak určit zálohové období.

Do částky 30 000 Kč roční daňové povinnosti na dani z příjmů se zálohám da daň vyhneme. Jakmile daň tuto částku převýší, vzniká navíc povinnost daň platit zálohy. A opravdu to není dobrovolné. Dopady nezaplacení zálohy jsou úplně stejné jako nezaplacení daně. Vzniká úrok z prodlení a stát může dlužnou částku exekučně vymáhat.

Výše záloh a jejich četnost se odvozuje od poslední známé daňové povinnosti. To je výše daně, která byla vyměřena v posledním daňovém přiznání.

Výše záloh je určována následovně:

* při zastupování daňovým poradcem se posouvá o 3 měsíce termín pro podání přiznání a stejně tak se posouvají o 3 měsíce i lhůty na zaplacení záloh

Zálohy neplatí poplatník,

• jehož poslední daňová povinnost nepřesáhla 30 000 Kč.
• Kromě něj je neplatí ani obec či kraj, dále
• zůstavitel ode dne jeho úmrtí a
• poplatník, který má daň stanovenou paušální částkou.

Ačkoli jsou termíny pro splatnost záloh dané, úrok z prodlení nezačíná automaticky prvním dnem po termínu. Úrok se počítá za každý den prodlení, ale až pátým pracovním dnem po dni splatnosti do dne platby včetně.

Z jakých příjmů zálohují daně fyzické osoby?

Fyzické osoby platí zálohy z příjmů ze závislé činnosti (zaměstnání), funkční požitky (neboli odměny za výkon funkce)  - § 6 ZDP. Tady to za ně odvádí zaměstnavatel, který je strhává ze mzdy a odesílá na měsíční bázi. Zálohy si fyzické osoby platí přímo z podnikání a další samostatné výdělečné činnosti  - § 7 ZDP, příjmy z kapitálového majetku (obchodní podíly, cenné papíry, pohledávky z půjček a podobně) - § 8 ZDP i  příjmy z pronájmu - § 9 ZDP. Ostatní a příležitostné příjmy podle § 10 ZDP jsou podle § 38a odst.(1) ZDP z výpočtu záloh vyloučeny. Tedy jednoduše z ostatních a příležitostných příjmů se zálohy neplatí.

Zajímavá výjimka je podle § 38a ZDP, odst. (5) u fyzických osob, u kterých je základ daně z příjmů ze zaměstnání, z nichž jsou zálohy na daň sráženy zaměstnavatelem, větší než 50 % celkového základu daně. Takové fyzické osoby zálohy na daň z příjmů neplatí.

Z jakých příjmů zálohují daně právnické osoby?

U právnických osob se do poslední známé daňové povinnosti nezahrnuje jen daň připadající na samostatný základ daně, což jsou stanovené příjmy ze zahraničí. Jinak pro zálohování do kalkulace vstupují příjmy z veškeré činnosti a z nakládání s veškerým majetkem, které ovlivňují běžný základ daně.

Zdaňovací období versus zálohové období

Zálohy na daň z příjmů se platí v průběhu zálohového období. Zálohovým obdobím rozumíme období od prvního dne následujícího po uplynutí posledního dne lhůty pro podání daňového přiznání za minulé zdaňovací období do posledního dne lhůty pro podání daňového přiznání v následujícím zdaňovacím období. Čili nemusí být kalendářním rokem a může být kratší či delší než zdaňovací období a obvykle zasahuje do více kalendářních let.

Zdaňovací období se liší u fyzických a právnických osob.

U fyzických osob je to kalendářní rok. V případě, že poplatník vede účetnicví a uplatní jako účetní období hospodářský rok, je dílčím základem daně nebo daňovou ztrátou rozdíl mezi příjmy a výdaji za ukončený hospodářský rok.

U právnických osob může být zdaňovacím obdobím: 

1. kalendářní rok,
2. hospodářský rok,
3. období od rozhodného dne fúze nebo převodu jmění na společníka anebo rozdělení obchodní společnosti a
4. účetní období delší než nepřetržitě po sobě jdoucích dvanáct měsíců.

Ne úplně známe je ustanovenív § 38a odst. (6), které říká, že když se daň platila jen za část zdaňovacího období - typicky k tomuhle dochází při vzniku společnosti, poplatník daně z příjmů právnických osob je povinen si pro placení záloh dopočítat poslední známou daňovou povinnost tak, jako by se týkala zdaňovacího období v délce 12 měsíců.

Propočet se potom provede tak, že daň, která se týká jen části zdaňovacího období (kratšího než 12 měsíců) se vydělí se počtem měsíců, za které byly příjmy a násobí se 12.

Obdobně to platí pro delší zdaňovací období (také může nastat při vzniku nebo třeba při přechodu na hospodářský rok). Výpočet je stejný. Daň se dělí počtem měsíců, za které byly příjmy a násobí se 12. Má to ale za důsledek nižší zálohy, než by byly bez této úpravy.

Kdy je možné požádat o zrušení či změnu záloh a jak postupovat

Pokud o to poplatník požádá, může příslušný finanční úřad zálohy snížit nebo jejich placení zcela prominout. Žádost lze podat v listinné podobě nebo elektronicky (např. prostřednictvím datové schránky).

Tato žádost o zrušení či změnu výše záloh musí obsahovat vysvětlení a popis důvodů, ze kterých bude jasně patrný předpoklad, že daňová povinnost za aktuální zdaňovací období bude významně nižší, než z jaké se stanovovala četnost a výše záloh. Přiložené rozumné doklady prokazující dané skutečnosti významně zvyšují pravděpodobnost kladného posouzení žádosti. Mezi takové dokumenty může patřit výsledovka za dosud proběhlou část zdaňovacího období se srovnáním s předchozím rokem, výpis z daňové evidence o vývoji příjmů a výdajů v aktuálním období, vývoj příjmů z nájmu atd.

Žádost by měla být podána dříve, než bude splatná záloha, kterou požaduje daňový subjekt zrušit. Žádost nepodléhá žádnému správnímu poplatku. Proti rozhodnutí správce daně se může daňový subjekt odvolat. Pokud má poplatník zákonnou povinnost platit zálohy na daň z příjmů, může požádat svého správce daně o stanovení záloh jinak. To je opatření s velmi podobnými funkcemi. Dá se požádat o stanovení nižší částky záloh nebo o změnu periodicity záloh, nebo lze požádat i o jejich zrušení.

Zajímavé je v téhle souvislosti ustanovení § 38a odst. (8) ZDP, které říká, že poplatník není povinen platit zálohy na daň, jestliže ukončil činnost, z níž mu plynuly zdanitelné příjmy, nebo zanikl zdroj zdanitelných příjmů, a to od splátky následující po dni, v němž došlo ke změně. Pokud mi tedy skončí třeba příjmy z pronájmu nebo ukončím či přeruším podnikání, můžu to oznámit správci daně (nejlépe i s informací, že bych nerad platil další zálohy na daň) a tím mi zaniká povinnost další zálohy platit.

Jaké zálohy se odečítají od výsledné daně?

Když zúčtovávám zálohy na faktuře, vezmu všechny zaplacené zálohy do data ukončení prací nebo dodání zboží a odečtu je od celkové částky, kterou má zákazník za zboží nebo službu zaplatit. Člověku to přijde logické a uvažoval by podobně i u záloh na daň z příjmů:

15.6., 15.9.17, 15.12.17, 15.3.18, jsem zaplatil zálohy 4x 100 000 Kč  – všechno zaplatím do termínu pro podání přiznání, které je 30.6. a odečtu si to od toho, co mám doplatit.“

...

A takhle přesně to vůbec nefunguje.

Mechanismus, jak se to počítá a zúčtovává, se liší od toho, co by člověk intuitivně čekal, v těchto dvou bodech:

1. Proti povinnosti za rok 2017 můžu započíst jen ty zálohy, které měly být a byly zaplaceny v roce 2017, tzn. jen 3x 100 000 Kč, další záloha splatná k 15.3.2018 se započtete proti daňové povinnosti až za rok 2018.
2. Zálohy na daň z příjmů si žijí a dožívají svůj život.  Ty zálohy, které vyplývají z podaného přiznání za rok 2017 je třeba doplatit ke všem termínům, i když už bude podané přiznání za 2017 s jinou povinností. Na příkladu: Když v únoru 2018 podám přiznání za 2017, vykážu ztrátu, daň platit nemám. ještě mě čeká jedna platba zálohy 100 000 Kč k 15.3.2018.

U firem zastoupených daňovým poradcem se to celé posouvá ještě o tři měsíce dále do budoucnosti. Když jsou platby záloh dobře nastavené, vyhne se firma zbytečnému úroku z prodlení z opomenuté platby.