Bývá poměrně častou záležitostí, že některá zdanitelná plnění využívá plátce DPH zčásti pro své podnikatelské záměry a zčásti pro účely, které s ekonomickou činností nijak nesouvisí. Jako příklad můžeme uvést služební telefon nebo automobil, které jsou využívané rovněž pro osobní potřeby. Pro tyto situace se využívá tzv. poměrný koeficient.
Poměrný koeficient je definován v § 75 zákona o DPH jako "podíl použití plnění pro účely svých uskutečněných plnění".
Pokud to není dostatečně srozumitelné, zkusme to na příkladu:
Koupím si notebook, který ze 3/4 používám pro pracovní účely a z 1/4 na něm po večerech hraju hry. Poměrový koeficient je 3/4.
K čemu se poměrový koeficient používá? Používá se dále k výpočtu odpočtu daně v poměrné výši.
Pokračujme v příkladu toho notebooku. Notebook jsem koupil za 30 000 (+ 6 300 Kč DPH). Jako programátor, plátce DPH můžu podle § 75 ZDPH spravedlivě a správně využit odpočet jen 3/4 (poměrový koeficient), tedy 6300 * 3/4 = 4 725 Kč. Zbylá 1/4 DPH zůstává státu, protože "tato část" notebooku nebyla využívána pro účely "uskutečněných plnění".
Pokud se v okamžiku uplatnění odpočtu nedá přesně stanovit výše poměrného koeficientu, pak plátce zvolí kvalifikovaný odhad. Na konci kalendářního roku, ve kterém uplatnil nárok na odpočet daně, plátce zaúčtuje reálný podíl zdanitelného plnění, jak jej v daném roce využil pro ekonomickou činnost.
V případě, že se poměrný koeficient dle reálného využití odchyluje od koeficientu stanoveného odhadem o více než 10 %, plátce opraví výši uplatněného odpočtu. Pokud je vypočtená částka opravy kladná, má plátce právo opravit výši odpočtu. Je-li však záporná, pak ji opravit musí.
§ 75 ZDPH