Mezi výsledkem hospodaření a daňovým základem vznikají dočasné rozdíly, pokud jsou náklady nebo výnosy uznávány daňově v jiných obdobích než se o nich účtuje. Důsledkem toho je, že splatná daň z daňového základu je odlišná od daně vyčíslené z účetního výsledku hospodaření. Odložená daň je rozdílem těchto dvou čísel.
Charakter odložené daně:
- odložený daňový závazek
- odložená daňová pohledávka
Metody určení odložené daně
Pro výpočet odložené daně lze použít tyto netody:
- metoda odložení - přechodné rozdíly se násobí daňovou sazbou platnou v době vzniku rozdílů
- metoda závazková - rozdíly se násobí budoucí daňovou sazbou platnou v období, kdy se rozdíly obrátí
- metoda hybridní - kombinuje předchozí dva přístupy tak, že přechodné rozdíly jsou rozděleny do dvou skupin podle okamžiku, kdy vstupují do daňového základu
Výpočet odložené daně se podle platné právní úpravy (vyhláška č. 500/2002) zakládá na závazkové metodě. O odložené dani účtují a vykazují ji účetní jednotky, které tvoří konsolidační celek, a účetní jednotky, které sestavují účetní závěrku v plném rozsahu.
Příklady situací, které dávají vzniknout přechodným rozdílům a odložené dani
- rozdíl mezi účetními a daňovými odpisy
- rozdíl mezi účetními a daňovými opravnými položkami
- tvorba daňově neúčinných rezerv
- přecenění aktiv při přeměnách a vkladech majetku
Kdo povinně účtuje o odložené dani
O odložené dani účtují povinně:
- účetní jednotky, které mají povinnost nechat ověřit účetní závěrku auditorem
- účetní jednotky, které tvoří konsolidační celek
Vyhláška č. 500/2002 Sb; § 59 Metoda odložené daně
(1) O odložené dani účtují a vykazují ji účetní jednotky, které tvoří konsolidační celek, a účetní jednotky, které sestavují účetní závěrku v plném rozsahu. Ostatní účetní jednotky stanoví, zda budou účtovat o odložené dani a vykazovat ji.
(2) Výpočet odložené daně je založen na závazkové metodě vycházející z rozvahového přístupu. Závazkovou metodou se rozumí postup, kdy odložená daň ve vztahu k výsledku hospodaření zjištěnému v účetnictví bude uplatněna v pozdějším období, a proto při výpočtu bude použita sazba daně z příjmů platná v období, ve kterém budou daňový závazek nebo pohledávka uplatněny. Pokud tato sazba daně známa není, použije se sazba platná v příštím účetním období.
(3) Rozvahový přístup znamená, že závazková metoda podle odstavce 2 vychází z přechodných rozdílů, jimiž jsou rozdíly mezi daňovou základnou aktiv, popřípadě pasiv a výší aktiv, popřípadě pasiv uvedených v rozvaze (bilanci). Daňovou základnou aktiv, popřípadě pasiv je hodnota těchto aktiv, popřípadě pasiv uplatnitelná v budoucnosti pro daňové účely.
(4) Odložená daňová pohledávka nebo odložený daňový závazek se zjistí jako součin výsledného rozdílu a sazby daně z příjmů, která je stanovena zákonem o daních z příjmů. Změní-li se sazba daně z příjmů, je nutno přepočítat zůstatek účtu odložené daně a rozdíl zaúčtovat prostřednictvím účtu v účtové skupině 59.
(5) Účetní jednotka účtuje o odloženém závazku vždy a o odložené daňové pohledávce s ohledem na zásadu opatrnosti.
(6) V prvním roce účtování o odložené dani se část odložené daně, která se vztahuje k předchozím účetním obdobím, zaúčtuje na účtech účtové skupiny 42 a část, která se vztahuje k běžnému účetnímu období, na účtech účtové skupiny 59. V následujících letech se na účtu účtové skupiny 48 účtuje zvýšení nebo snížení odložené daně meziročně vypočtené ze všech přechodných rozdílů. V případě změny metody se vzniklé rozdíly zaúčtují na účtech účtové skupiny 42.