Elektronická služba. Jak funguje a jaké změny jsou nejaktuálnější?

Žijeme v době řízené a ovládané Internetem. To, co si naši předkové neuměli ani představit, je i díky němu dnes běžně dostupné a zcela normální. S tím, co všechno internetový prostor nabízí, souvisí také neustále rostoucí poptávka po elektronických službách. Na následujících řádcích si na ně trochu posvítíme.

Na Internetu můžete najít prakticky cokoli a nemusíte se ani příliš snažit to najít. Ostatně, reklamy nejrůznějšího druhu i zaměření si vás najdou spíš samy. A to například pomocí reklamních bannerů, které jsou speciálně upravené podle toho, co jste ve vyhledávačích za poslední dobu většinou hledali. Můžete stahovat filmy, hudbu, knihy a cokoli dalšího. Ohledně legálního stahování nebo sdílení už toho bylo napsáno i vyřčeno mnoho, to nyní ponechme stranou.

Elektronická služba je když...

Zaměřme se na fenomén elektronických služeb, které se neustále rozrůstají. Co mezi ně patří? Jak fungují a jak na ně vzhledem k účetnictví a daňovým povinnostem? Začněme první základní otázkou. Co jsou elektronické služby? Hodně nám napoví slovo služba. Jejím účelem není okamžitý hmotný efekt. Uspokojuje poptávku po určitých lidských potřebách. A je jedno, jestli jsou to potřeby kolektivní, nebo soukromé, individuální.

Elektronická služba napovídá, že k přenosu takových služeb je nutné mít a využívat elektronickou síť, ideálně internetové zapojení. Podstatou těchto služeb je co možná nejmenší nutnost zásahu člověka, respektive maximální možná automatizace. Není aplikovatelná bez informačních technologií.

Co všechno patří mezi elektronické služby? Kromě výše zmíněného stahování či sdílení hudby a filmů je to například poskytování softwaru a aplikací, přístup k online počítačovým hrám, online aukce, automatizovaná online dálková údržba programů a správa zařízení, online aktuality, dopravní informace a zprávy o počasí, poskytování prostoru pro reklamu ve formě bannerů či odebírání online obsahu knih, časopisů nebo deníků. Spadají sem také digitalizované produkty obecně, od aplikací až po jejich aktualizace či online uchovávání dat na vzdálených serverech. Specifickou oblastí je online výuka ve virtuálních třídách, kterou sem rovněž řadíme za podmínky, že nesmí jít jen o přenos mezi žáky a učitelem, čili jen kdy Internet není pouze nástrojem komunikace.

Abychom to trochu více rozlišili, uveďme si pár příkladů, které do této kategorie nepatří. Zahrnout sem nemůžeme doručení zboží objednaného elektronicky, jakékoli hmotné nosiče typu CD, služby s telefonní podporou, jakékoli telefonní služby poskytované přes Internet, či jakoukoli poradenskou činnost, kdy je opět Internet pouze komunikačním nástrojem mezi oběma stranami.

DPH u elektronických služeb

Co elektronické služby a odvádění daní? Tady je to trochu složitější, respektive dlouhou dobu bylo. Od 1. ledna roku 2015 Evropská unie změnila pravidla pro stanovení místa plnění u elektronicky poskytovaných služeb, telekomunikačních služeb a služeb rozhlasového a televizního vysílání pro všechny fyzické osoby, které nepodnikají. Poskytovatel elektronických služeb jakožto plátce DPH je od té doby povinen odvádět DPH tomu státu, v němž sídlí koncový odběratel, čili zákazník.

Pro doplnění je třeba uvést, že tohle se týká poskytování služeb koncovým zákazníkům, nepodnikatelům. Pokud poskytuju službě osobě povinné k dani, postupuju obvyklým způsobem podle základního pravidla a dodání služby proběhne v režimu reverse charge.

Tím pádem by se musel stát plátcem DPH v každé členské zemi EU, v níž svou službu elektronicky poskytuje. Aby to nebylo příliš chaotické a komplikované, byl spuštěn systém zvaný MOSS (Mini One Stop Shop). Z něj se stal jakýsi institut jednoho správního místa, který v praxi funguje následovně. Plátce DPH se jednoduše registruje k dani jen v jednom členském státě dle vlastního uvážení. Správce daně v tomto státu se stará o výběr, evidenci a také odvod daně do ostatních států, v nichž plátce daně působí.

Novinky od roku 2019

Využívání tohoto režimu skrz Finanční úřad je samozřejmě dobrovolné. Pokud by ale plátce tento systém nevyužil, byl by potom povinen registrovat se k dani v každém členském státě, kde uskutečňuje plnění. Počínaje prvním lednem minulého roku si poskytovatel služby může vybrat, zda bude postupovat dle současného modelu odvádění daní a využije případně systém MOSS anebo využije výjimku a odvede českou daň daň 21%.

Podmínkou pro to je ale horní strop prodeje do členských států EU za kalendářní rok, který nesmí přesáhnout 10 tisíc eur. A rovněž musíte mít provozovnu pouze v ČR, nikoli v jiné členské zemi.