Kdy a jak zdanit příjem z cenných papírů? / Opční program pro zaměstnance

Rostoucí zájem o cenné papíry vede k tomu, že se používají také jako motivační prostředek pro zaměstnance. S držbou cenných papírů se ale pojí několik důležitých otázek. Jak a kdy správně danit příjmy z jejich prodeje? A jak fungují zaměstnanecké opce v rámci opčních programů společnosti?

Cenné papíry a ukotvení v zákoně

Pro začátek bude dobré, když si krátce shrneme, co jsou vlastně cenné papíry. Pojem cenné papíry najdeme od 1. ledna 2014 v zákoně č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, kde se uvádí, že „je cenný papír listinou, se kterou je právo spojeno takovým způsobem, že je po vydání cenného papíru nelze bez této listiny uplatnit ani převést“.

Občanský zákoník už dále nerozvádí nejrůznější druhy cenných papírů, takže je díky tomu možný rozvoj nových, dosud nepojmenovaných papírů. Z hlediska zákoníku je cenný papír věcí, už ne jinou majetkovou hodnotou, jako tomu bylo dříve. Mezi cenné papíry v současné době patří mimo jiné akcie, podílové listy, dluhopisy, kupóny či směnky.

Kdy je možné osvobození od zdanění?

Příjem ze samotných cenných papírů je možné rozdělit na příjem z prodeje cenných papírů a příjem z držby cenných papírů. Příjmy z prodeje cenných papírů lze za určitých podmínek osvobodit od zdanění. Jednou z vícero možností je limitovaná částka. Pokud příjmy z prodeje nepřekročí u jednoho poplatníka sumu 100 000 Kč za rok, pak jsou od daně osvobozeny. V případě překročení tohoto limitu je nutné zdanit veškeré příjmy kromě příjmů osvobozených od daně. Vždy se ale jedná o skutečně dosažený příjem z prodeje; není tím míněn rozdíl mezi pořizovací a prodejní cenou.

Další možnost pro osvobození příjmů je časové hledisko. Od ledna 2014 jsou příjmy z převodu cenných papírů osvobozeny v případě, že je držitel prodá až po 3 a více letech od jejich nabytí. Tzv. časový test byl prodloužen ze šesti měsíců pro drobné investory a naopak zkrácen pro společníky s větším podílem ve společnosti. Termín tří let platí bez ohledu na výši příjmu. Pokud by ale poplatník prodal cenné papíry do tří let od jejich zisku a příjmy přesáhly 100 000 Kč, pak už je třeba uvést příjmy v daňovém přiznání.

Lhůta tří let pro osvobození cenných papírů se však nevztahuje na ty cenné papíry nebo podílové listy, které jsou součástí obchodního majetku. Pokud ukončíte podnikatelskou činnost nebo jinou samostatně výdělečnou činnost, pak se i při prodeji do tří let od ukončení činnosti příjmy z cenných papírůů, které byly v obchodním majetku, daní.

Opční program jako motivace zaměstnance

Poslední dobou můžeme na poli pracovních nabídek a míst sledovat snahu nejrůznějšími způsoby motivovat zaměstnance. A to ať už k výběru konkrétní společnosti, či spíše jako motivační nástroj pro zaměstnance za účelem zvýšení jeho výkonnosti a přínosu pro firmu. Kromě mnoha obvyklých benefitů plní podobný účel také opční zaměstnanecké programy. Ty se zpravidla uplatňují pro klíčové zaměstnance, představenstvo, vedoucí partnery či ředitele společností.

Opční program zaměstnancům dovoluje nakoupit, obdržet nebo naopak prodávat určité množství akcií společnosti, v níž pracují, nebo v níž patří k řídícímu orgánu. Jejich množství a pořizovací cena (častokrát zvýhodněná oproti tržní ceně akcie) je předem stanovena v daném opčním plánu, který společnost zpracovává. Opční plán upravuje a vyjmenovává všechny podmínky, které je zaměstnanec při nakládání s akciemi povinen dodržet, ať už z hlediska časového období nebo výše ceny akcií.

Slovo opce, tedy určitá podmínka k odkladu, je pro tyto operace velmi důležité. Zaměstnanec totiž opci může, ale také nemusí využít. Takže předem jasně ví, že při růstu kurzu akcií vydělá, ale při jejich pádu neriskuje ztrátu. Výhodné jsou však také pro zaměstnavatele. Tyto opce se totiž velmi často poukazují na delší dobu (zpravidla pět až deset let) a jsou vázané na trvání pracovního vztahu. Díky tomu si společnost může lépe udržet kvalitní zaměstnance.

Kdy, jak a kdo daní?

Při samotném udělení opce ještě nevzniká daňová povinnost, ani povinnost hradit sociální a zdravotní pojištění. Rozhodujícím momentem tedy není poskytnutí opce, ale až samotné její uplatnění. Pokud se zaměstnanec rozhodne uplatnit opci, pak tento akt představuje jeho nepeněžitý příjem ze závislé činnosti. A ten už podléhá dani z příjmu. Pro určení výši příjmu je důležitá aktuální tržní hodnota dané akcie v okamžiku, kdy ji zaměstnanec uplatní. Příjmem je (kladný) rozdíl mezi aktuální tržní cenou a cenou, za kterou zaměstnanec akcii díky opčnímu programu získal.

Dalším klíčovým faktorem je to, kdo vlastně daň odvádí. V zásadě jsou dvě možnosti. Za prvé může být společnost, která nese náklady na uplatnění opce, daňovým rezidentem České republiky a přímým zaměstnavatelem. V takovém případě se příjem zdaňuje ve mzdě zaměstnance za období, ve kterém zaměstnanec svou opci využil. Není potřeba uvádět jej do daňového přiznání. S tímto příjmem je potřeba počítat při odvodech sociálního a zdravotního pojištění u zaměstnavatele i zaměstnance.

V praxi se také stává, že poskytovatelem opčního programu je mateřská firma, zahraniční daňový rezident bez přímého vztahu se zaměstnancem. Potom není možné zdanění provádět při výplatě mzdy. Nepeněžní příjem tudíž zahrnuje do svého daňového přiznání sám zaměstnanec a daní jej. Takový příjem ale nepodléhá odvodům na zdravotní či sociální pojištění, takže ve výsledku je tato varianta, co se týče odvodů, výhodnější.

Příjem z prodeje nabytých akcií a jeho zdanění popř. osvobození, se dále řídí obvyklými postupy při zdaňování cenných papírů popsanými výše. V případě zdanění zaměstnanec daní již jen částku, kterou získá nad rámec příjmů, které již zdanil.