Kdy může správce daně stanovit daň podle pomůcek a co to znamená?

Daňový řád umožňuje v některých případech správci daně stanovit daň "náhradním" způsobem nebo-li využití pomůcek. Je to alternativní, krajní metoda obvyklému postupu, kdy se daň stanovuje na základě tvrzení daňového subjektu a dokazování tvrzených údajů. Správce daně by se měl vždy pokusit stanovit daň dokazováním, to je preferovaná metoda stanovení daně. 

Případy, kdy může správce daně stanovit daň podle pomůcek

Jako krajní metoda by mělo být pužíváno stanovení daně podle pomůcek jen ve výjimečných případech. Těmi jsou:

• Nesoučinnost při zahájení daňové kontroly - § 87 odst. 5) DŘ

Daňový subjekt nevyhoví výzvě k zahájení daňové kontroly ve stanovené lhůtě, aniž sdělí správci daně závažné důvody, pro které nemůže výzvě vyhovět, nebo pokud neumožní ve sděleném termínu zahájit a následně provést daňovou kontrolu

• Nesoučinnost při postupu k odstranění pochybností - § 90 odst. 4) DŘ

Tohle je podobný případ jako předchozí. Pokud nespolupracuju s FÚ při postupu k odstranění pochybností, může stanovit daň podle pomůcek.

• Nesplnění zákonných povinností při dokazování - § 98 odst. 1) DŘ

Daňový subjekt nesplní při dokazování tvrzených skutečností některou ze svých povinností. Tady může jít třeba o mizerně zpracované nebo úplně chybějící účetnictví. V důsledku toho nejde daň stanovit dokazováním a právce daně pak přechází na pomůcky, které má k dispozici nebo které si obstará. Může tak v krajním případě učinit i bez součinnosti s daňovým subjektem.

• Nepodání řádného nebo dodatečného daňového tvrzení - § 145 odst. 1) a 2) DŘ

Pokud nebylo podáno daňové přiznání, finanční úřad vyzve k jeho podání v náhradní lhůtě. Pokud na to nereaguju, může finanční úřad vyměřit daň podle pomůcek nebo předpokládat, že daň měla být nula.

Podobná situace nastává, když finanční úřad vyzve k podání dodatečného přiznání, protože se dozví informace, že daň měla být jiná, jsem od přírody pasivní a nevyhovím nebo nereaguju a tak mi může být daň doměřena podle pomůcek.

• Nedostatek informací a podkladů při insolvenčním řízení - § 244 odst. 1) DŘ

Tohle se týká situace, kdy insolvenční správce není schopen zajistit správné vyplnění daňového přiznání. Sdělí to finančnímu úřadu, poskytne součinnost a správce daně stanoví daň podle pomůcek.

Čím se finanční úřad při stanovení daně podle pomůcek musí řídit?

Finanční úřad má několik zákonných mantinelů pro to, jak stanovit daň podle pomůcek:

• § 98 odst. 1) - správce daně stanoví daň podle pomůcek, které má k dispozici nebo které si obstará, a to i bez součinnosti s daňovým subjektem - není to tedy střelba od boku
• § 98 odst. 2) správce daně musí přihlédnout k zjištěným okolnostem, z nichž vyplývají výhody pro daňový subjekt, i když jím nebyly uplatněny (to můžou být různé daňové slevy, které nebyly uplatněny v přiznání - na děti, manželku, poplatníka nebo může jít také o jiný způsob stanovení výdajů)
• § 98 odst. 3) definuje, co jsou zejména pomůcky: 

1. důkazní prostředky, které nebyly správcem daně zpochybněny,
2. podaná vysvětlení,
3. porovnání srovnatelných daňových subjektů a jejich daňových povinností,
4. vlastní poznatky správce daně získané při správě daní

• § 98 odst. 4) říká, že pokud nelze daň dostatečně spolehlivě stanovit podle pomůce, správce daně daň s daňovým subjektem sjedná
• dále je správce daně vázán základními zásadami správy daní (§ 5 - § 9 DŘ), de je mimo jiné, že správce daně a daňový subjekt spolupracují, vyhýbají se nezdvořilostem, postupují bez zbytečných průtahů

Cílem postupu správce daně (§ 1 odst. 2) DŘ) je správné zjištění daně. Správce daně vychází z racionálních, logických úvah a kvalifikovaných odhadů jak na příjmové, tak na výdajové stránce a nemělo by se míjet s realitou. Pomůcky by neměly být trestem nebo způsobem, jak získat dodatečné příjmy do státního rozpočtu, ale alternativou k dokazování tam, kde jej nelze použít. I tak je zřejmé, výše daně stanovená podle pomůcek je méně přesná, až nejistá a je lepší se tomuto způsobu stanovení daně vyhnout.