Krátící koeficient DPH. Jeho využití a rozdíly oproti koeficientu poměrnému

Je běžné, že podnikatelé a plátci DPH používají určité zboží či služby pouze ke svým ekonomickým činnostem. Následně jim proto vzniká nárok na odpočet daně v plné výši. Vznikají ale i situace, kdy tomu tak není. Někdy se nárok na odpočet DPH na vstupu musí snížit. A pro tyto případy zde máme dva koeficienty.

Podnikatel, který je plátcem DPH, a použije přijaté plnění v celé výši pouze ke svým ekonomickým činnostem s nárokem na odpočet daně, může uplatnit nárok na odpočet v celé výši. Často se ale stává, že nastanou situace, kdy je nutné postupovat jinak. Zákon o DPH uvádí dvě situace a každou řeší jiným způsobem. Prvním postupem je situace, kdy podnikatel využívá dodané zboží či převod nemovitosti za úplatu jak pro účely svých ekonomických činností, tak i pro účely, které s jeho podnikáním nesouvisí.

Jinou variantou je situace, kdy podnikatel používá zboží nebo nemovitost sice pouze v rámci svého podnikání, ale věnujeme se činnostem, kdy se jedná se o plnění s nárokem na odpočet daně, ale také bez nároku na daňový odpočet. Běžně pak dochází k souběhu obou možností, kdy je zapotřebí snižovat nárok na odpočet daně.

Co je to poměrný koeficient?

Začneme situací, kdy podnikatel využívá zboží či služby zčásti pro své podnikatelské činnosti a zčásti pro účely, které s nimi nesouvisí. Jako příklad si uveďme využívání služebního auta k soukromým účelům. V takovém případě plátce poníží svůj nárok na odpočet v poměrné výši hned na začátku při jeho uplatňování. Pokud to na začátku není možné stanovit, vytváří se poměrný koeficient kvalifikovaným odhadem. Po skončení období, ve kterém zdanitelné plnění využívá a uplatňuje nárok na odpočet daně, plátce v poměrném koeficientu zohledňuje skutečný podíl plnění pro své podnikatelské aktivity v konkrétním období.

Jak se vypočítá krátící koeficient a kdy jej použít

Plátce DPH, který používá zboží či nemovitosti na plnění, u kterých je možné uplatnit odpočet, stejně jako na plnění osvobozená bez nároku na odpočet, krátí své vstupy a nároky na odpočet pomocí tzv. krátícího koeficientu.

Do něj se dle § 76 ZDPH nezapočítávají finanční služby a převod nebo nájem pozemků, bytů a nebytových prostor, jsou-li plátcem využívány pouze jako doplňková činnost vykonávaná jen příležitostně.

Koeficientem je procentní podíl, který se skládá z čitatele a jmenovatele. 

• V čitateli uvádíme součet částek základů daně a hodnot plnění s nárokem na odpočet daně. Sem patří mimo jiné také úplaty, z nichž vznikla plátci povinnost odvést daň.
• Do jmenovatele dosadíme částku z čitatele + součet částek plnění osvobozeného od daně bez nároku na odpočet.

Výsledek se poté zaokrouhluje směrem nahoru.

V prvním roce se krátící koeficient určuje tzv. „kvalifikovaným odhadem“  (zálohový koeficient), přičemž na konci roku se z poměru mezi plněním zdanitelným a osvobozeným od daně vypočítá vypořádací koeficient. Výsledná částka je tou, o kterou se nárok na odpočet za poslední zdaňovací období upraví.

Ale dost bylo teorie. Abychom si to lépe objasnili, využijeme jednoduchý příklad z praxe. Podnikáte a jste vlastníkem bytového domu s několika byty. Ty pronajímáte občanům, kteří nejsou plátci DPH. Příjmy z pronájmů jsou logicky plněním osvobozeným od daně bez nároku na odpočet. V budově jsou ale také nebytové prostory, které pronajímáte podnikatelům. Řekněme, že si necháte opravit střechu, což logicky souvisí s celou nemovitostí.

V takovém případě je nutné počítat nárok na odpočet krátícím koeficientem, protože část objednávky se používá pro zdanitelná plnění s nárokem na odpočet a část pro osvobozená plnění bez nároku na odpočet.