Prohlubování kvalifikace vs. zvyšování kvalifikace

Každý zaměstnavatel požaduje od svých zaměstnanců dobře odvedenou práci. Logicky platí, že čím lepší kvalifikaci pracovník pro určitou pozici má, tím lépe ji může vykonávat. Jeho schopnosti a znalosti se pak dají neustále rozvíjet dvěma způsoby – prohlubováním jeho kvalifikace či jejím zvyšováním. Co oba termíny znamenají a jak se odráží v pracovněprávním vztahu?

Práce v každé firmě je živým organismem, který se neustále vyvíjí. Ať už z pohledu nových technologií a postupů, nových zákonů či nařízení, nebo dalších potřeb a cílů firmy. I proto je v zájmu každého zaměstnavatele, aby byli jeho zaměstnanci pro příslušné pozice řádně vyškoleni a kvalifikováni. Zákoník práce k tomu nabízí několik opatření v § 227 pod názvem Odborný rozvoj zaměstnanců uvádí, že pod tímto termínem se rozumí nejčastěji zaškolení a zaučení, odborná praxe absolventů škol, prohlubování kvalifikace a zvyšování kvalifikace.

Prohlubování kvalifikace

Tento pojem znamená průběžné doplňování kvalifikace, její udržování a obnovování. Podstatné je, že nesmí měnit podstatu kvalifikace a naopak by zaměstnanci měla umožňovat výkon sjednané práce. Prohlubování kvalifikace tedy zaměstnanec pro výkon své práce na určité pozici potřebuje. Příkladem může být kurz cizího jazyka, na který je zaměstnanec poslán, aby zlepšil své komunikační schopnosti, pokud jeho práce daný jazyk vyžaduje a v pracovním procesu jej využívá.

K těmto účelům slouží nejrůznější školení, studia nebo kurzy.

Vztah zaměstnavatel - zaměstnanec u prohlubování kvalifikace

Z hlediska zaměstnavatele je klíčové to, že účast na těchto formách přípravy je považována za výkon práce, za nějž přísluší zaměstnanci mzda či plat. Náklady na prohlubování kvalifikace hradí zaměstnavatel. Pokud si zaměstnanec vybere finančně náročnější formu prohlubování kvalifikace, může se na ní sám finančně podílet.

Pokud je místo, kde se zaměstnanec školí mimo sjednané pracoviště, náleží zaměstnanci i cestovní náhrady.

Zvyšování kvalifikace

Zákoník práce pod § 231 uvádí, že zvyšování kvalifikace je změna hodnoty kvalifikace zaměstnance. Té lze docílit studiem, školením nebo jinou formou přípravy pro dosažení vyššího stupně vzdělání. Zaměstnanec takové formy přípravy navštěvuje proto, aby mohl vykonávat sjednanou práci v souladu s právními předpisy a požadavky. 

Vztah zaměstnavatel - zaměstnanec u zvyšování kvalifikace

Pokud si zaměstnanec zvyšuje kvalifikaci, má právo na pracovní volno s náhradou mzdy ve výši průměrného výdělku. Jde o překážku v práci na straně zaměstnance. 

Rozdíl zvyšování vs. prohlubování kvalifikace

Zásadní rozdíl tedy spočívá ve výkonu práce, kterou má zaměstnanec smluvně ujednanou. V případě prohlubování a obnovování kvalifikace by se zaměstnanec časem mohl stát nezpůsobilým pro výkon práce, takže je jeho zájmem i povinností udržovat si určitou míru schopností a znalostí. Zvyšování kvalifikace je sice v zájmu zaměstnavatele, ale nelze ji zaměstnanci, pokud předpisy nestanovují jinak, uložit jako povinnou.

Daňové řešení u zaměstnavatele

V případě prohlubování kvalifikace je účast na těchto formách přípravy považována za placený výkon práce, takže v souladu s § 230 odst. 2 zákoníku práce má zaměstnavatel povinnost proplácet zaměstnanci i náklady na ni. Pokud by se školení konalo mimo pracovní dobu, jedná se o práci přesčas. Prohlubování kvalifikace znamená pro zaměstnavatele daňově uznatelný výdaj.

Nestanoví-li vzájemná dohoda další práva zaměstnance, pak mu při zvyšování kvalifikace přísluší pracovní volno (například na obhajobu závěrečné práce, každé zkoušky v rámci studia nebo závěrečných zkoušek) s náhradou mzdy nebo platu.

Náklady na zvyšování kvalifikace zaměstnance jsou považovány za daňově uznatelné, pokud souvisí s předmětem činnosti zaměstnavatele. Nepeněžní příjem zaměstnance je od daně osvobozen, nepodléhá odvodům sociálního a zdravotního.