Jak na odpisy u spolupracující osoby?
Jednou z populárních možností, jak ušetřit na daních, je poměrně častý, i když ne vždy jasně vykládaný institut spolupracující osoby. Co přesně si pod tím můžeme představit? Proč je výhodný a jaké podmínky musíme splnit? Na to všechno si nyní odpovíme.
Systém spolupracující osoby funguje na principu přerozdělení části příjmů a výdajů mezi více osob. Dělá se to za účelem snížení nejen daňové povinnosti, ale také je možné tím snížit odvod na sociální pojištění. Než se k takovému kroku rozhodnete, je potřeba splnit několik podmínek. Ty souhrnně uvádí § 13 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů.
Co znamená spolupracující osoba?
Paragraf nazvaný Výpočet příjmů spolupracujících osob ukazuje nejprve možnost vztáhnutí tohoto institutu na manželského partnera. Uvádí, že příjmy plynoucí z podnikání dvou manželů nesmí u spolupracující osoby převýšit hranici 50% z celkových příjmů. Horním stropem pro zahrnutí do institutu spolupracující osoby je částka 540 tisíc za zdaňovací období, o kterou mohou příjmy přesahovat výdaje. Tím rozumíme zisk před zdaněním.
Měsíčně je to částka 45 tisíc korun včetně měsíce, kdy spolupráce oficiálně vznikla. Tato částka není konkrétním číslem příjmů či výdajů. Ukazuje totiž výslednou částku zisku, která je posléze na spolupracující osobu převáděna.
Do škatulky spolupracující osoby nemusíme zahrnout pouze manželského druha, nýbrž i ostatní osoby žijící s daňovým poplatníkem ve společné domácnosti. Princip je v tomto ohledu stejný, pouze čísla jsou jiná. Procenta příjmů a výdajů, která můžeme přerozdělit na tuto spolupracující osobu, činí 30%. Částka připadající v úhrnu na spolupracující osoby (tj. rozdíl mezi příjmy a výdaji před zdaněním) nesmí překročit 180 000 korun při spolupráci po celé zdaňovací období nebo 15 tisíc za měsíc.
Další podmínkou je fakt, že výše výdajů a příjmů, které přerozděluji na spolupracující osobu, musí být každý měsíc stejná. Čili nelze přerozdělit vyšší procenta příjmů a nižší z výdajů. Pokud by naší spolupracující osobou bylo dítě, i v tomto případě jsou ve hře dva limity. Musí se jednat o dítě, které dokončilo povinnou školní docházku a kromě toho do spolupráce nelze zapojit dítě, které v tom konkrétním měsíci využívá daňové zvýhodnění.
Klíčová role v uchopení celé problematiky tkví v tom, zda osoba vedená jako spolupracující vykonává hlavní, nebo vedlejší činnost. Pokud by to byla vedlejší činnost, pak po celý první rok spolupráce nemusíte platit zálohy na zdravotní a sociální pojištění. Následně se pak vypočítají dle zisku. V případě hlavní činnosti tato nesporná výhoda neplatí.
Nevýhody?
Každá osoba, která se pro tuto spolupráci rozhodne, se automaticky stává OSVČ. Pokud by podnikatel měl živnostenské oprávnění, je další výhodou fakt, že spolupracující osoba nemusí mít příslušný živnostenský list. Samozřejmě nesmíme zapomínat ani na nevýhody, které institut spolupracující osoby má, kromě výše zmíněné nevýhody týkající se hlavní činnosti. Pokud by spolupracující osobou byla manželka, pak logicky nemohu uplatňovat slevu na dani za manželku. A stejný limit mne postihuje u dítěte, je-li mou spolupracující osobou.
Odpisy u spolupracující osoby
Jak ale konkrétně pracuji s daňovým přiznáním, pokud jsou ve hře odpisy? Do Přílohy č. 1 k daňovému přiznání vyplním na řádku č. 101 a č. 102 veškeré příjmy a výdaje, do řádků 107 a 108 pak příjmy a výdaje přerozdělené. Jakožto osoba spolupracující si pak všímám zejména řádků č. 109 a 110 v Příloze č. 1, kam uvedu příjmy a výdaje na mne převedené.
§ 24 ZDP uvádí, že výdaji na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů jsou také odpisy.
Výdaje (včetně odpisů) se dělí na podnikatele i spolupracující osobu ve stejném poměru jako příjmy, ale v příloze daňového přiznání, kam se píší evidenčně odpisy, je uvede, a to v plné výši, pouze podnikatel rozdělující příjmy, spolupracující osoba neuvádí nic.