Základní pravidlo při stanovení místa plnění podle § 9 odst. 1) ZDZP je, že pokud fakturuju osobě povinné k dani (rozuměj podnikateli nebo firmě), místem plnění je místo, kde má tato osoba sídlo.
Uvedeno do praxe, pokud fakturuju programovací práce slovenskému podnikateli, postupuju podle tohoto základního pravidla a nastupuje obvyklý reverse charge. Na fakturu napíšu "daň odvede zákazník" a fakturuju bez DPH.
To, že je tento podnikatel neplátce DPH, na věci nic nemění.
Když tu sitauci otočíme, český podnikatel neplátce DPH se dnem přijetí služby ze zahraničí stává identifikovanou osobou s poviností se zaregistrovat a obdrží DIČ pro přeshraniční transakce. Obdobnou povinnost mají podnikatelé na Slovensku zcela jistě a velmi pravděpodobně kvůli harmonizované legislativě i jinde v EU.
Nemám platné DIČ, jak to mám udělat se souhrnným hlášením?
Na řádek 21 v přiznání DPH uvádím částky za služby poskytnuté do EU. A tomuto řádku by mělo odpovídat to, co je v souhrnném hlášení.
Odběratel by teoreticky měl mít do termínu pro podání přiznání k DPH a souhrnného hlášení platné DIČ, který by mi sdělil a tím by byl problém situace.
Realita bývá komplikovanější. Stává se že se odběratel registruje pozdě, popř. proces je delší, buď platné DIČ ještě nemá nebo se nemusí vůbec chtít registrovat. V takovém případě se transakce do souhrnného hlášení neuvede.
Můžu čekat od finančního úřadu přátelskou telefonickou nebo písemnou výzvu k doplnění nebo opravě, na kterou reaguju vysvětlením situace.
Praktici, kteří se komunikaci s FÚ chtějí vyhnout, vykazují takovéto transakce rovnou na řádku 26 přiznání k DPH - ostatní uskutečněná plnění. To sice není řešení zcela korektní, ale zato funkční a obvykle jednodušší.
Zákon o DPH - § 9 odst. 1)
Zákon o DPH - § 102